Fan web Christiny Lauren

A já se opravdu stala nenahraditelnou. A rozhodně jsem se stala Pravou rukou. Akorát, že v tomhle případě se to vyvrbilo tak, že jsem byla pravou rukou, která měla většinu času sto chutí přistát dotyčnému v obličeji.

Mému šéfovi, panu Bennettu Ryanovi. Božskému bastardovi.

Kdyby tak jenom dokázal držet hubu chvíli zavřenou, byl by přímo dokonalý. Takový kousek instalatérské pásky by dokázal divy. Měla jsem jednu ve stole a občas jsem ji vytáhla, mazlila se s ní a doufala, že jednoho dne pro ni najdu vhodné využití.

"Chystáš se na oběd?" zeptala se.

"Budu ho muset vynechat. Tohle je naprosto příšerný den.
…
I kdybych se snad rozdvojila, nestihla bych tohle dodělat včas."

"Víš určitě, že nechceš, abych ti něco přinesla?" Oči jí zajely směrem k jeho kanceláři. "Boxera? Trochu svěcené vody?"

"Řekněte prosím, slečno Millsová."

"Jděte, prosím, do prdele.

"Aspoň, že jste zásadová," zavrčel mi do ucha …

Sotva se za mnou zavřely dveře výtahu, začala jsem si promlouvat do duše, vypočítávala jsem si pro sebe všechny hádky, co jsme spolu zažili i poznámky, kterými mě ten pitomec častoval.

Pokud hodláte dál bušit do klávesnice, jako když doma tlučete sysly, slečno Millsová, ocenil bych, pokud necháte spojovací dveře mezi našimi kancelářemi zavřené.

Používejte laskavě počítač, nepište nic rukou. Váš rukopis připomíná žáka třetí třídy, slečno Millsová.

Kdybych si chtěl vychutnat celou vaši konverzaci s diplomovým vedoucím, nechal bych si dveře své kanceláře otevřené a dal bych si přinést popcorn. Ztište laskavě hlas.

Sáhl jsem do kapsy, vytáhl pozůstatky jejích kalhotek a už jsem se je chystal odhodit do šuplíku k ostatním, když jsem si všiml značky. Agent Provocateur. Za tohle musela utratit pěkných pár drobných. To probudilo moji zvědavost. Otevřel jsem zásuvku, abych prozkoumal ty zbylé dvoje. La Perla. Sakra, tahle ženská bere spodní prádlo vážně. Možná bych měl někdy zaskočit do prodejny La Perly v centru a aspoň zjistit, na kolik ji ta moje malá sbírka přišla. Prohrábl jsem si volnou rukou vlasy, naházel všechno zpátky do zásuvky a prudce ji zabouchl.

Takže je to oficiální: přeskočilo mi.

"Ježiši," řekl jsem a zavrtěl hlavou. "Proč se musíte pořád chovat jako kráva?" Úplně jsem cítil, jak mi v žilách pění adrenalin a jak se mi napínají svaly, protože jsem se doslova třásl žádostivostí a vztekem.