Projekt sexbomba

Za pár dní vychází třetí díl série Božský bastard — Božský hráč a já mám pro vás v předstihu připravenou další recenzi.
Pozor, i když jsem se snažila neprozradit nic zásadního, může obsahovat drobné spoilery!

Stručný děj

Příběh začíná v okamžiku, kdy Hannin nejstarší bratr Jensen, který si až příliš zvykl jí organizovat život, hrdince doslova „přikáže“, aby začala konečně žít a nezahrabávala se v práci. A s důvěrou svěří svou „malou sestřičku“ do péče svému nejlepšímu příteli Willovi Sumnerovi.

Hanna se rozhodne situaci řešit, ale tak trochu po svém a způsobem ze kterého by jejímu bratříčkovi vstávaly vlasy hrůzou.

I když Willa už řadu let neviděla jinak než z dálky, pamatuje si ho z dospívání jako sexy hráče ze studentské kapely a lehkomyslného suveréna, který bez nesnází a bez ostychu získal každou sukni. Kdo by jí mohl lépe naučit, jak si bezstarostně užívat? A tak se odhodlá získat od Willa „manuál pro sexuální vztahy“.

Její plán má jen jeden nedostatek — slabost, kterou pro něj v mládí měla a kterou už dle svého úsudku dávno překonala, by se mohla znovu objevit a dostat ji do nesnází — a tak je odhodlána udržet si patřičný citový odstup.

Ovšem její vědecké založení i zvídavá povaha dodá jejímu snažení uplně nový rozměr a tak vznikne „Projekt sexbomba“.

A hlavním cílem projektu je:
»Proniknout do mužského myšlení, získat informace a včas utéct, aby se nestala obětí Willova šarmu.«

Will Sumner už sice není tak bezstarostný a impulzivní jako v dřívějších letech, ale přesto nemá zájem na svém soukromém životě cokoli měnit. Vyhovuje mu současný jednoduchý a pohodlný životní styl, žádný vážný vztah, jen kamarádky s výhodami.

Setkání s Hannou a její šokující, vražedně upřímné a vyzývavé otázky i úvahy ho naprosto vykolejí. Zmatený a zaujatý si postupně uvědomuje, že malá sestřička jeho nejlepšího přítele Ziggy se záhadně změnila v pro něj neodolatelnou Hannu Bergstromovou. I když se ze všech sil snaží udržet na uzdě a odolat rostoucí přitažlivosti — nejen k Hanninu hrudníku — nevyhnutelně podlehne a je dočista ztracený.

Nakonec si bude muset přiznat, že právě Hanna je pro něj ta pravá, ale ještě nemá zdaleka vyhráno. Vzájemná fyzická přitažlivost má velmi zhoubný vliv na jeho komunikační schopnosti a příliš mnoho mlčení v nesprávnou chvíli spolu s představami a úsudkem o jeho charakteru, který si o něm Hanna v mládí udělala, způsobí, že Hanna nevěří v možnost vážného vztahu a pěkně mu zavaří.

Hodnocení a postřehy

Na tuto knihu jsem čekala velmi napjatě. Zajímalo mě jakým stylem budou autorky pokračovat, zda se charakterem vyprávění přiblíží první knize Božskému bastardovi, nebo zda se Božský hráč bude víc podobat Božskému cizinci. Po přečtení musím říci, že je to od každého trochu. Vliv překladatelky je také znatelný, já osobně bych možná trochu uhladila některé výrazy, ale to je vždy věc osobního vkusu.

Oproti Božskému cizinci je kniha živější — hlavně na počátku — a čte se opravdu dobře. Především Hanniny otázky na Willa — zde bych varovala před jídlem či popíjením u knihy — mohli byste se udusit.

Opět zde máme střídání pohledů obou představitelů a u Božského hráče je mým oblíbencem jednoznačně Hanna. Její vědecké nadšení i přímočarost ve stylu doktorky Brennanové (pozn. ze sériálu Sběratelé kostí) jsou komické i okouzlující a občas bychom ten vytoužený manuál, o který se Hanna snaží, chtěli všichni. ;–) Nepříjemné mi bylo Hannino lpění na představě, kterou si o Willovi udělala. Zdálo se, že jí používá jako výmluvu, aby si nemusela dělat výčitky, že mu nechce dát žádnou šanci.

Will mě tak neupoutal, protože v anotaci naznačovaný hazardér se jaksi nekonal. Naopak jsem získala dojem, že právě v tom, co je důležité, vůbec riskovat nechce, žije bez závazků a pohodlně, a ani jeho city k Hanně ho zpočátku nedokážou přesvědčit, aby na tom něco měnil. Navíc jeho neschopnost si s Hannou promluvit a způsob, jakým se ve svém citovém zmatku bezradně plácal, ve mně budily sice soucit, ale sympatie už moc ne.

Po sexuální stránce nevybočíme příliš z průměru, sice v trošku vášnivějším a drsnějším provedení, ale nic extravagantního. Zpestřením může být Willova posedlost Hanniným poprsím, sexuální SMS a psaní na tělo.

Po přečtení všech tří knih musím uznat, že autorky odvedly dobrou práci, nicméně jsou tu náznaky, že existuje ještě prostor ke zlepšení, hlavně při řešení konfliktů mezi hrdiny a v závěru knih. Přesto se s Božským hráčem určitě nudit nebudete, protože stejně jako předchozí díly vyniká svěžím vtipem a spoustou erotiky a je to výborný kandidát na zábavný víkend.